Pixote New Zealand blog: dubna 2008

No .... konečne jsem se dočkal netíku .. :)
tady mate první muj NZ příběh .....a fotky jsou k tomu v galerii ..... bb all :)

Přijely jsme na Ruzyni - dle domluvy volám prvním členům 12ti člené RTW New Zealand výpravy, byli jsme tu první. Dovolal sem se Ondrovy a ten že je kousek od letný a že brzo dorazí, tak jsme si dali sraz v letišní hale pod letadlem zavěšeným u stropu. Dorazily, s Ondrou přijel další náš člen Mára, takže jsme byli čtyři. V této sestavě jsme si došly pro letenky a na sedli do letadla společností Korean Air. A po té ... uuuau vzhuru do oblak. Let nad Asii byl velmy klidny poněvadč nad pevninou naštěstí moc turbulencí neni, jediný co mě doslovně lezlo krkem byla ta šikmooká strava - polévka z mořskych chaluh a nějaky obilný klíčky - ble. Po přistaní na letišti v Korejském Soulu jsme hned v transportním rukávu potkali dvě holky, Gabču a Annču který patřily k nám do výpravy. Náš další člen se vyloup hned za rohem ... "cuuuuz lidi ja som Tomas zo Slovenska" ... představil se dlouhovlasej pohodář. Tak a je nás 7. Na letišti jsme strávily asi tak pět hodin posedáváním na odpočívadle, pač na opustení letiště a nějaký turistění po Soulu nebyl čas a ani nálada, byli jsme unaveni. Myslel sem si že čekání na odlet bude trvat celou věčnost, ale docela to šlo. Seznamili jsme, udělali pár fotek a po vyzvání na odletověm monitoru vyrazili do druhého letadla. BLE zase ty chaluhy ... asi tady umřem hlady. :) 3,2,1 Take off - no a máme před sebou ocean.
Do oblasti Nové Guiney to docela šlo, ale pak začli vostrý turbulence , letadlo se klepalo jak mixer od Horsta Fuxe :)) no hrůza chvilkama mě vstávali vlasy na hlavě. Sedeli jsme uprostřed trupu letadla, ale Mara se přislíbil že mě před přistáním pustí k okénku ať můžu vyrobit pár fotek. Juuu je tu New Zealand okamžite si přesedám a tvořim fotky jednu za druhou, až sem z toho zapoměl že vlastně přistáváme. Skříp - zavrzali kolečka ... a jsme na zemi ... uf - máme to za sebou, to byl ale dlouhej let ... no vlasně 1ni 10a půl hoďky a 2hej 11a půl hoďky, takže 22hodin čistého letu. Jsem uplně převrácenej jak přesípačky ... je tu snad všechno opačně než u nás, ale o tom až pozdeji. Vylezli jsme z rukávu a koukáme kdo se ješte přidá, ješte nám chybí 5lidí. U průchodu před odbavením nás uvítalo Maurské dřevěné sousoší, kde sme hned udělali pár fotek. A je tu další členy grupy - Pavel, toho sem poznal hned pač jsem znal jeho obličej z fotky v emajlu co sme si psali před odletem - nazdar chlape odvětil sem na jeho pozdrav. "Sup Lidi dem k odbaveni" pokynul sem a vyrazili jsme. Nás dva s Miškou a Annu odtrhl od ostatnich celník,ale o nic nešlo pač jsme jen přešli k jiné odbavovací přepážce. A je to tu ... odbavení no snad to dopadne dobře. Odbavovala nás nějaka maurka, předal jsem ji naše dokumenty a vstupní kartu kterou jsme před tim vyplnili už v letadle před přistaním. Všecho OK naštesti jsme ji byli simpatičtí a do konce řekla o Mišce že ji to sluší na pasové fotce :) opravdu sou tu milý pomyslel sem si. No ale to by nebylo aby se alespon něco malého nezvrtlo - poslední otázku vstup. karty jsem přeložil nějak tak, jako že jestli uvedu milné informace mužu byt uvězněn až na 12 mesicu, a zaškrtli jsme (ano) jako že o tom víme. Jenže chyba lavky, otázka zněla - jetli jsme byli v minulosti víc jak 12 měsíců trestaný. Takže na nás koukla jak na vrahy, ale hned se to na štěsti vyřešilo a tak plný nadšení jsme vstoupily na půdu Nového Zélandu. Hned po odbaveni sem bězel hledat Maru pač ten meněl prac. povolení, ale byl tu jen jako turista, abych mu pomohl s připadným průchodem přez kontrolu. Tam jsme potkaly další 2 lidi, Lukaše a jeho kámošku Jitku, která mimochodem s přechodem přes kontrolu potřebovala víc pomoct než Mára. Tak už jen 2. Mira s Petrou, pár mladých lidi se k nám přidal u Mekače kde jsme měli sraz s lidma od RTW. No a jsme všichny. Rychle ještě skočit směnit peníze na NZ$ a mohly sme razit k autum. Na parovišti před letištní budovou na nás čekali čtyři auta všech dvanáct nás naložili podle toho jak budem bydlet a po malé svače u supermárketu jsme vyrazili směrem na střed severního ostrova k jezeru Taupo a pak na západní pobřeží do městečka Hastings ležícího kousek od města Napier. Cesta trvala skoro celý den. Po cestě za jezerem Taupo jsme se stavěli ještě na malou chvilku u vodopadu Huka Falls(viz obrazek). Jo moc krásná krajina "ta voda hned bych do ní skocičli" pomyslel sem si.Ještě chvilku jsme lelkovali a po vybídnutí že je moře hodin jsme naskákali do aut a vyrazili. Jenže ha další malý zádrhel, vstupný ani parkovný se sem neplatilo, ale vjezt sem byl možný jen do 18:00 - pak cvak brána se zavřela, paní vrátná sedla do Jeepa a lidi nelidi frnk, byla prič. A co teď, my za bránou a nikde nikdo. No ale měli to dobře vymyšlený, na bráně bylo telefonní číslo a 30$ částka jakož to dobrovolný vsupný. No ale stačilo zavolat přijela ženská v džípu a odemkla nam, a zase jsme jeli. ...... pokračováni příště.